Životopis

Mládí a předválečná léta (1915–1939)

Josef Bernat se narodil 21. srpna 1915 v Kojicích, malé polabské obci mezi Přeloučí a Týncem nad Labem na Pardubicku.^[1] Rozhodl se pro dráhu vojenského letce: absolvoval Vojenské letecké učiliště v Prostějově a sloužil jako pilot v československém vojenském letectvu.^{[1], [4]}

Útěk za svobodou a cesta k RAF (1939–1940)

Po německé okupaci v březnu 1939 patřil k letcům, kteří odmítli zůstat v protektorátu. Uprchl přes Polsko do Francie, kde — stejně jako stovky dalších československých letců — musel formálně vstoupit do cizinecké legie. Po pádu Francie v červnu 1940 byl evakuován do Velké Británie, kde vstoupil do řad Royal Air Force.^[1]

Kapitán Wellingtonu u 311. perutě (1941)

U 311. československé bombardovací perutě RAF (základna East Wretham) odlétal mezi 10. únorem a 19. červencem 1941 celkem 40 operačních letů v celkovém trvání 189 hodin a 11 minut.^[2] Začínal jako druhý pilot — svůj první let absolvoval 10. února 1941 na Hannover v posádce kapitána Pickarda, poté létal převážně v posádce kapitána Breitcetla; 23. března 1941 se účastnil náletu na Berlín, při němž byl jeho letoun zasažen.^[2]

Od 28. dubna 1941 létal jako kapitán letounu. S kmenovou posádkou (Vnouček, Partyk, Kula, Haering, Kováč, Beneš) útočil na cíle v Německu i okupované Evropě: Brest, Kolín nad Rýnem, Mannheim, Hamburk, Hannover, Düsseldorf, Hamm, Essen, Brémy, Münster.^[2]

V noci 5./6. července 1941 při náletu na Münster napadl jeho Wellington Mk.Ic R1532 (KX-R) německý noční stíhač. Zápalné střely zapálily levé křídlo a střední část trupu. Bernat si vyměnil místo s druhým pilotem Stanislavem Linkou a s posádkou (navigátor Jaroslav Kula, radista Rudolf Haering, zadní střelec Jindřich Beneš) požár za letu uhasil. S prostřílenou hydraulikou pak stroj bez vysunutého podvozku „na břicho" bezpečně posadil v East Wretham. Jeho letecké umění ocenil zvláštní rozkaz dne a 15. září 1941 mu byla udělena britská Distinguished Flying Medal; spolu s ním ji obdržel i radista Haering.^{[1], [2], [10]}

Instruktorem a zpět do boje (1941–1945)

Po dokončení operačního turnusu působil jako instruktor pilotáže a následně jako učitel létání v Kanadě.^[1] Ještě předtím se však — už jako důstojník (P/O) — zúčastnil obou velkých „tisícibombardérových" operací: 30./31. května 1942 prvního náletu tisíce bombardérů na Kolín nad Rýnem (operace Millennium, Wellington R3237 KX-C v posádce S/Ldr Breitcetla)^[7] a 1./2. června 1942 náletu na Essen, tentokrát opět jako kapitán letounu (Wellington Z8854 KX-V).^[11] V létě 1944 se vrátil do Británie a do konce války sloužil u dopravního letectva (Transport Command).^[1]

Krátký návrat domů (1945–1948)

Po osvobození se vrátil do Československa. K 1. dubnu 1946 byl povýšen na štábního kapitána, sloužil u vojenské letecké dopravy a létal také jako dopravní pilot ČSA.^{[1], [6]} Únor 1948 však znamenal, že letci ze Západu se opět stali nepřáteli režimu.

Druhý útěk: noční let do Manstonu (14. června 1948)

V noci na 14. června 1948 se Bernat postavil do čela jednoho z nejodvážnějších leteckých útěků z komunistického Československa. Jako první pilot „vypůjčené" Dakoty C-47 (43-48406) Leteckého dopravního pluku — stroje údajně vyčleněného pro potřeby prezidenta Gottwalda — odstartoval kolem jedné hodiny ranní z Prahy-Kbel s 21 uprchlíky na palubě (17 mužů, 2 ženy a 2 chlapci). Druhým pilotem byl Hugo Hrbáček, bývalý squadron leader 310. perutě, třetím Karel Šťastný od 311. perutě; mezi uprchlíky byl i divizní generál Alois Liška, válečný velitel Československé obrněné brigády. Skupina pronikla na letiště rozstřiženým plotem a letěla nočním nebem za úplného rádiového klidu přes americkou okupační zónu Německa. Nad Lamanšským průlivem došlo palivo — v RAF Manston v hrabství Kent dosedli kolem půl čtvrté ráno s prázdnými nádržemi, motory zhasínaly už při dosednutí.^[3]

Všech 21 osob na palubě bylo v Československu v nepřítomnosti odsouzeno za velezradu.^{[3], [1]}

Druhý exil a život v Anglii (1948–2000)

„Odešli jsme z vlasti v roce 1939, abychom mohli bojovat za její osvobození od nepřítele, nacistických okupantů. Po únoru 1948 jsme byli najednou nepřítelem své vlasti my!"
— Josef Bernat^[13]

V Británii Josef Bernat znovu vstoupil do RAF. V březnu 1950 získal britské občanství — London Gazette jej uvádí jako „Bernat, Josef; Czechoslovakia; Serving Officer in His Majesty's Forces".^[14] Sloužil až do 1. října 1970, kdy odešel do výslužby v hodnosti Flight Lieutenant s právem užívat hodnost Squadron Leader.^[15] Dožil v Anglii a zemřel 30. května 2000 ve Whattonu (Whatton-in-the-Vale) v hrabství Nottinghamshire.^{[1], [17]}

Po pádu komunistického režimu byl plně rehabilitován a mimořádně povýšen — oficiální dokumenty jej uvádějí v hodnosti plukovníka letectva.^{[5], [4]} 28. října 2023 mu prezident republiky Petr Pavel udělil in memoriam Medaili Za hrdinství — „za hrdinství v boji".^{[5], [8], [9]}

Rodina

V Anglii našel Josef Bernat nejen druhý domov, ale i lásku. Na jaře 1942 — v době, kdy po dokončení operačního turnusu působil jako instruktor v East Wretham — se v sousedním okrese Bury St. Edmunds oženil s Angličankou Daisy G. Bridgerovou, v rodině zvanou „Dinky".^{[29], [22]} Ještě koncem téhož roku se manželům narodil syn Raymond.^[29] Rodinné vzpomínky připomínají také syna Anthonyho a vnoučata — vnučky Kate a Jane;^[22] britské matriky nezávisle potvrzují vnučku Katherine, narozenou roku 1970.^[29]

Josef Bernat je pohřben na hřbitově kostela sv. Jana z Beverley (St. John of Beverley) ve Whattonu, kde prožil poslední léta svého života.^[30] Podrobnosti rodinného příběhu dále ověřujeme v britských matrikách a archivech; budeme vděčni za každou vzpomínku či fotografii z rodinných alb.

Život v datech

• 21. 8. 1915narozen v Kojicích na Pardubicku
• 30. létaVojenské letecké učiliště Prostějov, pilot čs. vojenského letectva
• 1939útěk přes Polsko do Francie, cizinecká legie
• 1940po pádu Francie evakuace do Velké Británie, vstup do RAF
• 10. 2. 1941první operační let (Hannover), 311. čs. bombardovací peruť
• 28. 4. 1941kapitánem letounu Wellington
• 5. 7. 1941nálet na Münster — uhašení hořícího křídla za letu
• 15. 9. 1941udělena Distinguished Flying Medal
• jaro 1942sňatek s Daisy G. Bridgerovou („Dinky"), Bury St. Edmunds; koncem roku narození syna Raymonda
• 30./31. 5. 1942první tisícibombardérový nálet na Kolín nad Rýnem
• 1942–1944instruktor pilotáže, učitel létání v Kanadě
• 1944–1945Transport Command RAF
• 1. 4. 1946štábní kapitán; letecká doprava, pilot ČSA
• 14. 6. 1948útěk s Dakotou z Kbel do RAF Manston, 21 uprchlíků
• 1948–1970opětovná služba v RAF
• 30. 5. 2000zemřel ve Whattonu, Nottinghamshire, Anglie
• 28. 10. 2023Medaile Za hrdinství in memoriam od prezidenta Petra Pavla

Údaje o rodině vycházejí z rodinných vzpomínek a čekají na ověření v britských matrikách. Počet operačních letů se v pramenech mírně liší: databáze letů uvádí 40 vzletů,^[2] souhrnné zdroje 39 dokončených náletů.^[1]